František Kyncl se narodil 21. 11. 1934 v Pardubicích a zemřel 14. července 2011 v Düsseldorfu. V letech 1950 až 1953 studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, od roku 1953 do roku 1957 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Po tragických událostech roku 1968 odešel do Německa. V letech 1969 až 1970 studoval na Akademii umění v Düsseldorfu u Josepha Beyuse. Tam také začal později vydávat, dnes velmi vzácný, umělecký časopis – Černé na bílém. Obsáhlý občasník, často doplněný multiply (Uecker a další), ve kterých se snažil o oboustranné informace a propojení tehdejší nezávislé československé scény s německou a západoevropskou. Po jeho zániku, inspirován právě časopisem Černá na bílém, převzal jeho štafetu Jiří Kolář, vydáváním Revue K. Ta byla ve své době jediným svobodným a otevřeným periodikem zabývajícím se českou a evropskou vizuální kulturou. František Kyncl byl nezaměnitelný, nanejvýš osobitý, malíř a sochař, významné jméno českého exilu. Jeho, organické struktury mají z určitého pohledu blízko k minimalismu, ale především ke konkrétním a konstruktivním tendencím evropského umění.

Základním modulem použitým ve všech kresbách a objektech Františka Kyncla je trojúhelník nebo přesněji čtverec, který se skládá ze čtyř trojúhelníků. Takto rozdělený čtverec je vyváženou dokonalostí formy. Může znamenat nadsmyslové vědění, archetyp spočívající v základě všech výtvorů. Z tohoto základního modulu, umělec vytvářel pomocí lepení bambusových třísek svoje objekty. Položením namočeného papíru na patřičně profilované matrice nebo i položením na samotné sochy, vzniká reliéfní otisk mřížkové struktury. Na papíry pak nanášel různými technikami barvu. Používal štětcovou malbu pro zdůraznění struktur otisku nebo naopak vrstvením dalších barev válečkem a sprejem, dociluje takřka monochromního výsledku. Základní modul čtverce rozděleného trojúhelníky však vždy prostupuje větší či menší intenzitou z konečného, jednorozměrného, nebo i dvourozměrného díla. V neohraničenosti kreseb i některých objektů je myšlenka sítě, která se nekonečně rozkládá nad prostorem a časem, nekonečně prostupuje vesmírem. Takto chápaný archetyp řádu vesmíru a vzor souměrnosti i řádu lidského světa, umělec zdůrazňuje tím, že svoje práce neustále opakuje. Odlišnost poznáme jen v různých použitých barvách a odstínech i hustotě nanášených pigmentů. Neohraničenost a zároveň neukončenost sítě dovoluje práce řadit těsně vedle sebe v barevně i vizuálně velmi zajímavé celky. František Kyncl byl i přes svoji odloučenost od vlasti a fyzická omezení dané stářím, jedna z nejzajímavějších osobností českého umění. Součástí sbírky umění dvacátého století ve Veletržním paláci Národní galerie je Kynclův skoro třímetrový objekt, instalovaný uprostřed expozice mezi díly Karla Malicha, Zorky Ságlové, Adrieny Šimotové, Karla Nepraše a dalších.