Milan Kozelka a Václav Stratil v roce 2006

V nabídce je kresba barevnou tuší Václava Stratila na ostře zeleném podkladu, která pochází z jeho výstavy v pražské Galerii Ruce v roce 1996. Na výstavě s názvem „Strati – Ztratil“ tehdy vystavil velkou řadu stejně velikých a stejně adjustovaných kreseb, na různě pastelově barevných papírech. Jakoby se tehdy umělec opravdu „vytratil“ ze své vyhroceně existenciální roviny a vytvořil pravděpodobně nejelegantnější a jediné takto barevně pojednané práce v devadesátých letech.


Václav Stratil se narodil 7.10.1950 v Olomouci. Tam také v letech 1970 až 1975 studoval na Filosofické fakultě University Palackého, na katedře výtvarné výchovy. Od roku 1998 vedl ateliér kresby na Fakultě výtvarných umění v Brně. V počátcích jeho tvorby vznikalo množství pláten s figurální a portrétní tématikou. Velkou část z těchto existenciálních obrazů později autor rozřezal, rozstříhal a v lepším případě rozdal. Na začátku osmdesátých let se Václav Stratil obrátil ke kresbě. Až několikametrové, skoro černé kresby, vyšrafované nekonečným množstvím čar, tvořily jakýsi prvek čtvercové dlažby nebo struktury parket, geometrických obrazců a podobně. Následně se v některých kresbách začala objevovat i jiná barva než černá. Později začal Václav Stratil do šrafur vkládat slova jako NUDA, BRATŘE, VERTIKÁLNÍ NOSTALGIE, TICHO, STIGMA. Někdy se objevovaly i části lidského těla, také tělo a tvář Krista, později portréty jiných konkrétních osob nebo zvířat. Druhou nejvýznamnější částí tvorby umělce, je konceptuální práce s fotografií a performance. Velmi často pracoval se svým vlastním tělem. Ke zděšení okolí záměrně přibýval na váze nebo naopak, razantně hubnul až do chorobné podoby a vše zachycoval na fotografiích. Nejrazantnější fotoperformace tohoto typu vznikaly na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jednomu z výjimečných cyklu velkých fotografií dal autor název Řeholní pacient. I přesto, že je na této sérii patrný vliv Josepha Beyuse, jde o jeden z nejrazantnějších výkonů českého umění devadesátých let. Jinde, tak jako například ve skvělé sérii vlastních podobizen s Ľubou Kmeťovou s názvem 4 + 1, se umělec nechal fotografovat ve dvojicích s různými lidmi a nebo jen portrétovat ve svých odlišných podobách v běžných komunálních fotoateliérech. Vznikly tak často zcela mimořádné práce rozehrávající hru vstahů, reflektující asociace existenciálních prožitků, ale i lehce sociální podtexty zapojením běžných lidí do akce. Václav Stratil rád překračuje hranice jednotlivých disciplín bez jakékoli zátěže minulosti. Jeho dynamická, významem i tvarem různorodá tvorba přinese ještě mnohá překvapení. Václav Stratil, měl první samostatnou výstavu v roce 1975, v tehdy velmi důležité galerii Pod podloubím v Olomouci. Od té doby vystavoval mnohokrát doma i v zahraničí. K nejvýznamnějším vystoupením patřily například: v roce 1985 – Kresby, Ústav makromolekulární chemie v Praze; 1986 – Kresby, Ústřední kulturní dům železničářů, Praha; 1988 – Šimotová-Stratil, instalace v prostorách kláštera v Hostinném; 1989 – Beyus v Olomouci, galerie Opatov; 1989 – Adriena Šimotová-Václav Stratil-Dialog, Krajská galerie Hradec Králové; 1991 – Řeholní pacient, Galerie Václava Špály, Praha; 1992 – Nuda, Galerie Béhemót, Praha; 1993 – Self-Portraits, Window Galellery, Praha; 1994 – Zatoulaný pes, Galerie Rudolfínum, Praha; 1996 – Stratil-Ztratil, Galerie Ruce, Praha; 1997 – The Gramercy International Contemporary Art fair, New York; 1997 – 4 + 1, s Ľubou Kmeťovou, Gandy Gallery, Praha; 1999 – Česká krajina, Galerie Rudolfínum, Praha; 1999 – Hervé Loevenbruk présente Václav Stratil, 34bis rue Molitor, Paříž; 2000 – Kresby 1955 – 2000, Muzeum umění Olomouc; 2002 - Václav Stratil, Centre national de la photographie, Paříž a další.