Magdalena Jetelová se narodila v roce 1946 v Semilech. V letech 1965 až 1967 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve studiích pokračovala v letech 1967 až 1968 na Accademia di Brera v Miláně a po návratu v letech 1968 až 1971 opět na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1985 odešla do Spolkové republiky Německo. Od roku 1988 byla hostující profesorkou na AVU v Mnichově a od roku 1990 profesorkou na Státní umělecké akademii v Düsseldorfu. Je čestnou členkou Akademie umění v Berlíně. V současné době je profesorkou na akademii v Mnichově. Magdalena Jetelová uspořádala velké množství samostatných výstav a zúčastnila se mnoha důležitých skupinových výstav po celém světě. Vytvořila náročné prostorové instalace v mnoha prestižních muzeích v Evropě, Spojených státech, Japonsku a několika dalších státech Asie. Získala celou řadu prestižních cen, např. Jill Watson Awards – Pittsburgh, Robert Jacobsen Prise, Maxe Lütze Prise – Stuttgart, Glockengasse Prise,  Kulturpreis Eftkreis,  Lovis Corinth Preis. Magdalena Jetelová se po odchodu do Německa stala jednou z nejrespektovanějších českých  umělkyň. Mimo jiné je autorkou velké dřevěné židle postavené na vltavské kamenné hrázi před Museem Kampa. Roku 1982 stála v menší verzi na schodišti Uměleckoprůmyslového muzea při příležitosti výstavy Židle. Tam také na sebe sochařka poprvé výrazněji upozornila. Magdalena Jetelová je umělkyní, která se dokázala prosadit i ve světovém kontextu, tak jako málokterý z jejích českých kolegů. Nabízená kresba Magdaleny Jetelové je jednou z mnoha, které si můžete prohlédnout a případně koupit v depozitáři GJK. Najdete tam kresby cenově přístupné o velikosti A4 až po kouřové kresby a malby na velkých ručních papírech 100 x 120 cm v dokonale adjustovaných kazetách.

Několik fotografií z instalace Místo činu od Magdaleny Jetelové. Instalace je součástí výstavy Luciferův efekt, která probíhá do 2.1. 2012 v pražském kulturním centru Dox. Philip Zimbard ve stejnojmenné studii upozorňuje na skutečnost, že se za určitých okolností ze slušných a mírumilovných lidí, pomocí promyšleného psycho-sociálního tlaku dají "vyrobit" udavači, slepí přisluhovači a dokonce i přímí realizátoři zla. Rozporuplná výstava má jistě svoje klady. Vedle příliš jednoduchého prvoplánového balastu, často nepochopitelně ustrašeně podepsaného umělcem (nebo snad skupinou ??) jménem Artists Anonymus a nedospěle ilustrativních výkonů Podebalu, lze vidět několik zajímavých videí, instalací a objektů od zvučných jmen jako Harun Farocki, Jenny Holzer, Krzistof Wodiczko nebo Magdalena Jetelová. A právě tato umělkyně zde představila největší a nejambicióznější projekt. Instalaci tvoří jakýsi labyrint, který začíná řadou palet s vyskládanými vrstvami papírů s texty z Všeobecné deklarace lidských práv a končí hradbou velmi rozměrných zrcadel. Pokud ovšem někdo vynesl listy s citací deklarace mimo uměle vymezený, skoro uzavřený a speciálně osvětlený prostor, text deklarace zmizel. Stěny labyrintu jsou od začátku až do konce vytapetovány, a to i na podlaze, velkými zvětšeninami dokumentů, pravděpodobně půjčenými z bývalých archivů STB. Závěrečné seskupení velkých ploch zavěšených zrcadel nese uprostřed každého zrcadla konstatování nebo otázku někdy odkazující na Václava Havla. Protože zrcadla jsou zhotovena z dokonale vypnuté umělohmotné folie, může snadno malý elektrický motorek s excentrickou osou rozměrnou lesklou plochu rozkmital. Vibrace zrcadel je pravděpodobně řízena počítačem tak, aby se rozkmitávala a zastavovala v různých časových intervalech. Vibrující velké plochy, spolu se sdělením uprostřed a pokřiveným odrazem okolí, nastolují otázky o stabilitě a nestabilitě, existenčních nejistotách i hledání dokonalejších a stabilnějších demokratických principů v dnešním světě.

Myslím, že pražská varianta zrcadla je ještě o kousek působivější než jinak skvělé, ale jediné razantněji rozkmitané zrcadlo v Palazzo Cavelli Franchetti na letošním benátském bienále. Mezi jmény jako Thomas Shütte, Oleg Kulik, Kiki Smith, Ervin Wurm, Patricia Urquiola nebo Zaha Hadid to Magdaleně Jetelové a jejímu zrcadlu s názvem (DIS) ORIENTATION velmi slušelo.