Jiří Kovanda se narodil 1. května 1953 v Praze. Od roku 1977 pracoval 18 let v depozitáři Národní galerie v Praze. Od poloviny 90. let je asistentem v ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské Akademii výtvarných umění. V kontextu s tehdejším americkým vlivem umění akce začal Kovanda ve své tvorbě v polovině 70. let používat vlastní tělo. Provedl řadu performance, pro které byla charakteristická nenápadnost a jakási civilnost. Záměrnou obyčejnost a jednoduchost situace bylo obtížné odlišit od běžného života. Takovýto charakter díla si Jiří Kovanda uchoval i po příklonu k instalaci a tradičnějším výtvarným technikám. Krátké období postmoderní malby s citacemi vsazenými do nového kontextu vystřídalo kolážovité uchopení nenápadných, nepotřebných a bezcenných předmětů, kombinace vysokého a nízkého, banálního a vznešeného. Jsou to práce vzniklé jakoby mimoděk, bez ambicí, snad i bez ceny, vymezující se vůči zaběhnuté hierarchii hodnot. Komorní, tiché a nenápadné, ale intelektuálně neobyčejně vytříbené dílo Jiřího Kovandy, patří k tomu nejzajímavějšímu z českého uměni střední generace. Také proto vystavuje, kromě České republiky, na vybraných adresách v Rakousku, Německu a Švýcarsku. V osmdesátých letech vystavoval v pražské Galerii MXM a v roce 1997 měl samostatnou výstavu v Galerii Malá Špálovka. Vloni se samostatně představil v Domě umění v Českých Budějovicích a v Galerii A.M.180 v Praze. Na Prague Biennale 2 Jiří Kovanda vsadil do staré oprýskané zdi tovární haly, jako do etují, deset kulatých máslových sušenek. Pro mě tato práce představovala esenci Kovandovského přístupu k tvorbě. Nenápadné, tiché a geniální.