Po mnoha letech zahrál v Praze všemožný hledač, avantgardista a inovátor Hektor Zazou. Stalo se v neděli 25.11.2007 v pražském divadle Archa, kde mistr s několika mladými hudebníky zahrál část ze svého právě vydaného alba s názvem Quadri+Cromies. Vizuální část byla dílem francouzského grafického designéra a počítačového mága Bernarda Caillauda. Na albu spolupracovali další umělci zvučných jmen jako Brian Eno, David Silvian a Japonec Ryuichi Sakamoto. Na pravém balkonu Archy seděl klarinetista s ředitelem několika laptopů, na levém balkonu flétnista s principálem a ředitelem všech dalších tlačítek Hektorem Zazou. Na pódiu bylo instalováno rozměrné plátno s projektorem a na pravé a levé straně po dvou hudebnících. Tak jako vždy v tvorbě Hektora Zazou se i tady prolínaly zvuky klasických akustických nástrojů s razantní elektronikou někdy se špetkou koření rytmů převzatých se vzdálených kultur. Doma po rozbalení graficky vytříbeného bukletu CD a DVD, následoval zážitek, umocněný ještě intenzivnější vizuální kvalitou konstrukcí barevných, geometrických struktur v dokonalé a především ničím nerušené reprodukci obývacího pokoje. Nemohlo to ani být jinak, aby se v proměňujících se kompozicích na ploché obrazovce  televizoru občas nedaly najít ohlasy Piet Mondriana, Theo van Doesburga, někdy Františka Kupky, Ellswortha Kellyho, Agnes Martin a dalších mistrů geometrie. Mimořádný zážitek.

Propojení vjemů, které nám přináší zrak a sluch, vztah mezi sluchem a barvami, to je fenomén, který zkoumali v historii vědy a umění Newton i Skrjabin, vynálezce barevné televize Valensi i Xenakis, Schönberg i ruský malíř Vladimir Barnoff-Rossiné. Počítačový experti dneška vymýšlejí okouzlující černé krabičky do jejichž vstupu přivedeme zvuk a z výstupu odebíráme obraz. Rodí se i opačný proces, grafická syntéza zvuků. Ať tak či onak, souhra mezi oběma rovinami musí být čitelná a viditelná, zřejmá a názorná, ale proces, který ji vytváří je komplikovaný. Nejsme si jisti, jestli tato paralela mezi dvěma uměleckými projevy dává nějaký smysl, ale jedná se o terén, který je nekonečně a vytrvale zkoumán prostřednictvím interaktivity i tancem signálů, které spouštějí speciální efekty. Ale všichni víme, že interaktivita je iluze, protože probíhá na principu hierarchie elektronických obvodů: řídícího a řízeného. Jeden rozhoduje a druhý poslouchá. Abychom rozpojili tento vztah a vytvořili lepší komunikaci, musíme nastolit svobodné prostředí dialogů, které vznikají z náhodných procesů. Radujme se z příznivých souher synchronicity i z jedinečnosti podmětů vzniklých touto originální metodou. Vytváříme souběžnost místo pásové výroby.  S Quadri + Cromies jsme zvolili alternativu srovnávání, juxtapozice, namísto propojení. Chceme se vymknout z vyjetých struktur vzájemných vztahů, definovaných naší kulturní pamětí, osvobodit se od neodbytného nutkání rozumět za účelem lepšího vnímání. Využíváme smyslového střetávání, vytvořeného nezměrnou činností systémů, která nás zavedla před zkryté brány, a my je s velkým nadhledem otevíráme. Za nimi jsme našli, v prostoru mezi hudebníkem, malířem, stroji a počítačovými programy, pole k experimentům, které díky přítomnosti náhody nemohou být plně řiditelné.

Bernard Caillaud  & Hector Zazou

(text bulletin Unijazz-Alternativa)

Ukázku z alba QUADRI+CHROMIES si můžete poslechnout a vidět na:

http://www.youtube.com/watch?v=2-GPlEkkuTI