JEDNA Z MOŽNOSTÍ

200 grafik, kreseb, fotografií a obrazů ze sbírky J.K.

Galerie Šternberk 19. dubna až 21. května 2004


Šternberk 19.4. až 21.5. a Šumperk 2.6. až 4.7. 2004

Někdy v polovině roku 1970 jsem objevil v šumperské okresní knihovně jednoduše vypravenou a jen brožovanou knížku od Jindřicha Chalupeckého s názvem Umění dnes. Publikaci s poměrně obsáhlou foto dokumentací vydalo Nakladatelství československých výtvarných umělců v roce 1966. V ní jsem se poprvé seznámil mimo jiné se jmény Mark Rothko, Alberto Giacometti, Yves Klein, Jackson Pollock, ale i Zbyněk Sekal, Vladimír Boudník, Věra Janoušková nebo Jiří Kolář. Tam jsem si také přečetl, že existují časopisy, kde podobných informací najdu ještě víc - Výtvarné umění a Výtvarná práce. Tak okresní knihovna propojila můj svět rokové, jazzové i artificiální hudby se stejně bohatým světem soudobého výtvarného projevu. Nemusím připomínat, že to, o čem se v těchto knihách a časopisech psalo, bylo v příkrém rozporu s tím, co jsem nacházel v šumperském Muzeu. Následující odporná doba husákovského komunismu pak dovolila čerpat jen z všelijak posháněné literatury konce šedesátých let. Když jsem v roce 1978 opustil Šumperk s jeho tupohlavými soudruhy, podepřenými početnou sovětskou posádkou, našel jsem Prahu jako prostor, kde se dalo trochu nadechnout a najít i to, co bylo potravou nejen pro tělo, ale i pro duši. Několik dní po příjezdu následovalo zjevení Jazzové sekce s její publikační a koncertní činností. Při čekání na další výtisk pro tehdejší dobu průkopnické Situace, mě napadlo, že by se maminy a dědečkové mohli složit a místo padesátých šestých hrnců bychom si mohli nadělit každé vánoce nějakou drobnost od obdivovaných umělců právě ze Situací, když jsme jim teď tak blízko. No a tak to začalo. Kresby od Stanislava Kolíbala, Milana Grygara, Františka Ronovského. Při jednom takovém nákupu u Věry a Vladimíra Janouškových, ze kterého se nakonec vyklubal neobyčejně příjemný večírek, si právě Vladimír velmi stěžoval na nemožnost vystavovat v Praze nezávislé umění. To byl konec roku 1984 a počátek Galerie Opatov.

Další položky sbírky už byly většinou dary za realizaci výstav. Teprve posledních pět let občas doplňuji stávající řadu nákupem. Z několik stovek výstav které jsem uspořádal nebo pomohl zorganizovat není snad jediná, kterou jsem nechtěl realizovat. Tak i sbírka odráží jakýsi velmi osobní pohled na mnohost přístupu k soudobým výtvarným možnostem. Žánrová pestrost sbírky je spíše odrazem subjektivního uspokojení estetických potřeb, než promyšlené akviziční činnosti. Jen vzácně se v kolekci objevuje i odraz objektivní situace, jako například nevystavený, dnes už legendární, portrét Jana Kavana od skupiny Pode-bal. Ve šternberské i šumperské galerii vystavený soubor je výběrem přizpůsobeným možnostem obou galerií. Částečně jsem potlačil to, co v obou galeriích již bylo, nebo bude a naopak zdůraznil autory prezentované ne příliš často. To vše samozřejmě jen v mezích poměrně malé sbírky. Na instalaci tedy nesmíme pohlížet jako na soubor ostatků a relikvií, nebo dokonce v ní hledat nějaký encyklopedický souhrn. Jde jen o velmi osobní reflexi tendencí a radost z estetického prožitku ze souboru i pro mě poprvé spatřeného. Jde o radost z rytmu instalovaných artefaktů, ke kterým bych nejraději slyšel hudbu Janáčka, Messiena, Albana Berga nebo Freda Fritha.

Tato kolekce se nemůže a ani nechce rovnat velkým sbírkám s podstatně většími možnostmi. Přesto si myslím, že je pro způsob budování a přelomového času svého vzniku, jedinečná. Třeba i proto si může najít svého pozorného diváka.

Jaroslav Krbůšek

Menu













Výstava v Galerii Jiřího Jílka



Menu