Václav Boštík, Kruh, pastely různých barev na papíře, 58 x 53,5 cm, 1994
Menu jaroslavkrbusek@gmail.com


 

VÁCLAV BOŠTÍK se narodil 6.11. 1913 v Horním Újezdě. Zemřel 7.5. 2005 v Praze v úctyhodném věku devadesát jedna let. V období let 1933 až 1937 studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze kreslení a deskriptivní geometrii. V letech 1937 až 1939 a 1945 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze malbu u profesora Williho Nowaka. Od roku 1942 byl členem Umělecké besedy. Od roku 1960 byl členem skupiny UB 12 a od roku 1988 členem Nové skupiny. Po skončení studií maloval takřka realistickým způsobem s tradičními principy výstavby obrazu scenerie z rodné vesnice, pohledy na starý rodový mlýn a Litomyšlsko. Po příchodu do Prahy se jeho tvorba radikálně proměnila. Okolo roku 1938 namaloval několik obrazů dotýkajících se abstrakce s využitím geometrických objemů. Následovalo několik prací vycházejících s přátelství se sochařem Janem Křížkem a jejich společného zájmu o archaické, ranně křesťanské a románské umění i primitivní kultury. Po tvůrčí odmlce začal svoji tvorbu oprošťovat od všeho zbytečného a pracoval jen se znaky a fragmenty (figura, lepky a tváře). V polovině padesátých let začal intenzivně pracovat na nepředmětných, čistě malířsky pojatých plátnech, jen se základním, elementárním malířským výrazivem. Na přelomu padesátých a šedesátých let byl již zcela ustanoven jeho umělecký a malířský styl i základní témata. V malých vývojových obměnách, jen se zájmovými akcenty, se pak pohyboval až do konce svého života ve svých silových polích, mlhovinách, hmotě, energiích, vymezených kruzích a čtvercích, rýhováních, energetických uzlových bodech, gravitačních shlucích dělených negativní variantou a podobně. Často symetrické členění plochy, jakoby plasticky promodelovaná pole, reflexe přírody a vesmíru, světlo, koncentrace a víra. Nezaměnitelných a výjimečných výsledků dosáhl Václav Boštík na obrazech a kresbách, na které měl dostatek času. Na svých vrcholných dílech často pracoval i několik let, postupně je dotvářel, dotýkal se jich štětci i rukama. Nezapomněl vždy připomínat, že spolu s Jiřím Johnem realizoval v letech 1955 až 1959 památník 77 298 židovských obětí nacizmu v Pinkasově synagoze, který později komunisté zničili. V šedesátých letech se zabýval typografií a v letech 1971 až 1984 restaurováním architektury. I přesto, že Václav Boštík nebyl svojí postavou nejvyšší, svým mimořádným dílem i svými životními a občanskými postoji převyšoval většinu. Svojí tichou a nanejvýš svébytnou uměleckou cestou, bez známky něčeho povrchního, s odporem k medializaci, bez snahy o sebemenší nepřístojné zalíbení a vždy s rovnou páteří ovlivnil a bude ovlivňovat jiné. Není nutné chápat jeho dílo přehnaně složitě. Václav Boštík se dnes přiblížil milovníkům vizuálního umění právě proto, že jeho práce jsou krystalicky čisté, oproštěné od afektu a zbytečností. Snad i tím jsou srozumitelné a pochopitelné. Žádné složité a nepochopitelné sociální žonglování, matematické šifry a mystické koncepty. Nemohu než znovu zmínit text k jeho výstavě v Besançonu z roku 1984. Tehdy napsal: „A kdybych měl krátce charakterizovat své úsilí, pak bych řekl, že hledám ztracený ráj. Pokouším se najít východ z labyrintu, ve kterém žijeme, přiblížit se natolik ráji, abych z něho alespoň něco zahlédl. Snažím se propracovat ze složitosti dnešního života k jednoduchým a čistým vztahům, které tuším na počátku všech velkých kulturních období.“ Václav Boštík je zastoupen v mnoha domácích a zahraničních, veřejných i soukromých sbírkách.

 

Zpět